Projekt C60
Vývoj modelu GS začal na počátku šedesátých let. Citroen hledal vůz, kterým by zaplnil mezeru mezi malým 2CV a velkými ID/DS. Citroen AMI 6 představený v roce 1961, byl viděn jen jako dočasné řešení.
V roce 1960 začala práce na projektu C60. Za návrh karosérie byl zodpovědný Flaminio Bertone (designer Traction Avant, 2CV, DS, Ami6). C60 byl delší a širší než AMI 6, přední část připomínala DS, obrácené zadní okno zase AMI. Byl poháněn vzduchem chlazeným čtyřválcem typu boxer o obsahu
1.100 cm3 nebo 1.400 cm3. Verze s větším motorem měla být vybavena hydropneumatickým zavěšením kol a vysokotlakým brzdným systémem.
Zprávy o tom, že konkurence chystá technicky vyspělejší vozy (budoucí Peugot 204 a Renault 16)
a problémy se stabilitou verze s konvenčním mechanickým zavěšením, byly hlavní příčinou ukončení prací na projektu C60. Bylo rozhodnuto zahájit nový projekt- projekt F.
Projekt F
Projekt F (také známý jako projekt AP) byl další etapou vývoje GS.
Uvažovalo se o čtyřech různých verzích:
- Základní model poháněný plochým dvouválcem o obsahu 750 cm3 (odvozený od motoru 2CV),
odpružení torzní tyčí.
odpružení torzní tyčí.
- Verze s vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem o obsahu jeden litr, odpružení torzní tyčí.
- Verze s kapalinou chlazeným motorem o obsahu 1600 cm3 (odvozený od 1,9l z DS), namontovaným napříč. Odpružení torzní tyčí.
- Verze s rotačním motorem Wankel a hydropneumatickým odpružením.
Zatímco přední pohon a hydropneumatické zavěšení bylo použito již u dřívějších modelů, tak použití Wankelova rotačního motoru, mělo udržet reputaci automobilky, jako výrobce používajícího u svých vozů pokročilé techniky.
V roce 1963 byly hotovy tři prototypy:
- AP1 s dvouválcem o obsahu 602 cm3 z AMI6, odpružení torzní tyčí.
- AP2 s vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem o obsahu 1130 cm3 (odvozený od projektu C)
a hydropneumatickým odpružením. Tento motor existoval i ve verzi o obsahu 950 cm3.
Za vývoj obou verzí byl zodpovědný Jean Dupin.
- AP3 s motorem o obsahu 950 cm3 (pocházející od Fiatu) a hydropneumatickým odpružením.
Za design byl opět zodpovědný Flaminio Bertone, kterého po jeho smrti v roce 1964 nahradil
Robert Opron. Karosérie nového vozu měla být první karosérií typu hatchback. Přední reflektory byly schované za skleněným panelem jako u pozdějšího typu SM. Bohužel Wankelův motor se ukázal jako
Robert Opron. Karosérie nového vozu měla být první karosérií typu hatchback. Přední reflektory byly schované za skleněným panelem jako u pozdějšího typu SM. Bohužel Wankelův motor se ukázal jako
velmi nespolehlivý. Dále se objevily problémy s tuhostí karosérie a u konvenčně odpružených verzí
příliš velké rozdíly světlé výšky mezi pohotovostním stavem a plně naloženým vozidlem.
Práce na tomto projektu dosáhly extrémně pokročilého stupně, když v roce 1965 Renault představil
téměř identický hatchback R16 (s patentově chráněnou technologií svařování střechy a rámu dveří-
stejnou jako u projektu F).
R16
Objevily se zprávy o průmyslové špionáží, které ale nebyly prokazatelné. Projekt F byl v dubnu 1967 zastaven, miliony franků odepsány (kromě jiného musely být zaplaceny objednané lisy od firmy Budd v USA) a zahájeny práce na novém projektu- projektu G.
M 35
Jak již bylo zmíněno dříve, uvažovalo se u projektu F s použitím Wankelova rotačního motoru.
Pro testování tohoto motoru, bylo postaveno 267 vozů M35 (Ami s karoserií kupé).
V M35 se rovněž testovala hydraulika použitá v projektu G.
Projekt G
Nejvýznamějším dědictvím z projektu F byly motory- Dupinův vzduchem chlazený čtyřválec (z obsahu 950 cm3 později rozšířen na 1015 cm3) a rotační motor Wankel. Neúspěch modelu F vedl k zredukování jednotlivých verzí.
Za design byl opět zodpovědný Robert Opron, dříve pracující pro Simku. Po Citroenu pracoval např. pro Renault, Fiat, Alfu Romeo. Některé další jeho vozy:
-Citroen SM, CX
-Renault 21, 25, Fuego, Espace.
Pro projekt G se Opron inspiroval Pininfarinovou studií pro BMC 1800 (Berlina Aerodinamica) z roku 1967, ze které pak vycházela další studie pro Austin 1100. Ani jeden z těchto prototypů se ale nedostal do výroby.
Michel Armand měl na starosti desing interiéru a na celý projekt pak dohlížel Paul Mages - tvůrce hydraulického systému Citroenu DS.
Vůz dole na obrázku je jeden z prvních prototypů GS. Vypadá jako Ami, ale ve skutečnosti je to upravený Ami 6 Break- snížený, rozšířený a s mechanikou z GS.
Kvůli finančním problémům měl Citroen velmi málo času vyvinout nový automobil.
To se ale úspěšně podařilo a 24.srpna 1970 byl na tiskové konferenci poprvé představen nový vůz
Citroen GS.
První novinový článek o GS –červenec 1970
Premiéra na Pařížském autosalonu
Robert Opron (uprostřed)- designer GS stojící vedle svého díla,
25 let po začátku produkce. .
